SKUTKY APOŠTOLŮ 1,1-8

1První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku 2až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu; 3jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím. 4Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. 5Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.“ 6Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“ 7Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; 8ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“

Úvod knihy Skutky apoštolů se odkazuje k první knize, kterou autor už dřív sepsal a ve které je vše ,co Ježíš činil a učil od samého počátku až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat‘. Tedy autor tam zapsal, zaznamenal to, co se mu jevilo jako důležité o Pánu Ježíši. Aby nebylo pochyb, co Ježíš učil, co činil, jak se choval a jak nakonec naplnil své poslání. Sepsal to pro církev, aby měla stále před očima také vzor pro svoji činnost. Sepsal to wobezpochyby také proto, aby měla celá církev a aby měli i jednotliví věřící jasný směr pro svoji životní cestu. V té první knize - v Lukášově evangeliu - je i jasné svědectví o Ježíšově oběti na kříži a jeho vzkříšení třetího dne i svědectví o tom, že se vzkříšený Ježíš setkával se svými učedníky. Dával jim tím jistotu, že to nejsou jen nějaké fámy a výmysly rozjitřených myslí. Evangelia ukotvují víru v tom důležitém a podstatném pro život následování Pána Ježíše.

Lukáš ale chce ukázat, že Ježíšovo nanebevzetí, Ježíšův odchod, který v úvodu přibližuje, že ten ještě není koncem veškerého Ježíšova díla a snažení tady na zemi. Jistě, že svojí obětí a vzkříšením třetího dokonale naplnil poslání se kterým mezi nás přišel. Něco tím ukončil - čas očekávání. Současně tím ale připravil půdu pro ještě mnoho a mnoho dalšího. Svým učedníkům to říká, dokonce je pověřuje jasným úkolem. Zadáním pro učedníky, a pak pro celou pro církev jsou slova: ,Budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konce země‘. Je to pokyn pro samotné učedníky, aby se neuzavírali do skupinky, která bude někde stranou dojatě vzpomínat na časy, kdy tu ještě byl s nimi jejich Mistr. Ale je to pokyn pokračovat v tom, co se naučili od svého Mistra. Přibližovat evangelium, zvěstovat evangelium dalším a dalším lidem. A dělat to tak, jak to viděli u svého Mistra. Jak se to u něho naučili. Slovy - kázáním, rozhovory, svědectvím, radou, žehnáním, modlitbou, a souběžně také skutky - pomocí, podporou, péčí o potřebné, uzdravováním. A tohle všechno se má dít od Jeruzaléma až na sám konec země. Znamená to, že zvěstování evangelia nemá být ničím omezováno ani ohraničeno. Formulace ,až na sám konec země‘ pochopitelně znamená opravdu po celém světě. Na všech kontinentech, ve velký městech i zapadlých vesničkách, na královských dvorech i v chudých chlévech, v palácích i v putykách. Evangelium by mělo pronikat všude. Ale kromě míst to zahrnuje také všechny lidi. Evangelium pro každého, radostná zpráva každému člověku bez rozdílu, bez jakékoliv selekce. Posláním učedníků, posláním církve je svědčit všude a všem o radosti a milosti a lásce a spasení pro každého člověka. Tohle je základním posláním církve, posláním věřícího člověka, úkolem následovníka Pána Ježíše Krista. Je to i smyslem existence našeho sboru.

Ježíšův odchod, Ježíšovo vystoupení na nebesa můžeme brát jako zaslíbení toho, co je pro nás připraveno. Budeme ho následovat do nebeského království. Jednou. Až se naplní čas každého z nás, je pro nás připraveno místo v nebeském království. Vejdeme do něho, jako do něho vešel náš Pán a Král nebeského království Ježíš.

Ježíšův odchod, Ježíšovo vystoupení na nebesa můžeme také brát jako jakési symbolické předání štafety. To podstatné, to nejdůležitější - vítězství nad hříchem a smrtí - to bylo vykonáno, uskutečněno, vytrpěno. Stará zaslíbení, jako třeba to z knihy proroka Izajáše, které jsme četli, se tím dokonale naplnila. Smrt je přemožena a kde je teď její moc a její vítězství? Ptá se apoštol Pavel v prvním listu křesťanům do Korintu. A když je smrt přemožena znamená to, že už nám nevládne. Už není tou nezpochybnitelnou silou, která ovládá člověka a všechno jeho myšlení a plánování. Teď už nám vládne nebeské království. Láska a milosrdenství by měly být tím základem, na kterém stojíme. Ze kterého vyrůstáme a čerpáme.

Někteří se tam Ježíše ptají, kdy chce obnovit království pro Izrael. Jenže tuhle otázku o vládě nad světem, nad lidmi, možná pokušení, to Pán Ježíš rychle smete. Není vaše věc znát, co bude a jak to bude. K čemu taky. Budoucnost je přece v dobrých rukách Otce na nebesích. S tím se spokojte. Důvěřujte, věřte, buďte si naprosto jisti, že váš Otec v nebesích to má velmi dobře připravené, promyšlené a naplánované a že to vždycky dopadne přesně tak, jak to chce on. S tím se spokojte. Nebo možná - na to se spolehněte. Nepleťte se tedy do věcí, kterým nerozumíte a na které nemáte. Držte se raději toho, co je vám svěřeno, na co stačíte, čím vy sami můžete napomoci tomu, aby se moc a vláda a láska Božího království šířila dál mezi lidmi a na všech územích. Podepřeni Duchem svatým, jeho moudrostí a mocí buďte věrnými svědky o Spasiteli Ježíši Kristu. Svědčte jak umíte, jak dokážete, podle svých talentů a schopností. To je poslání, to je ten úkol, který máme. Plňme ho společně i dál. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste. Prosíme, obnov v nás zase chuť a nadšení pro zvěstování evangelia v místech, kde se pohybujeme a žijeme. Prosíme, veď nás svým svatým Duchem, abychom naplnili své poslání, svůj úkol, který jsi nám svěřil. Požehnej našemu snažení. Amen.