JANOVO EVANGELIUM 19,28-30

28Potom věda Ježíš, že již všecko dokonáno jest, aby se naplnilo písmo, řekl: Žízním. 29Byla pak [tu] postavena nádoba plná octa. Tedy oni naplnivše hubu octem, a obloživše yzopem, podali ústům jeho. 30A když okusil Ježíš octa, řekl: Dokonánoť jest. A nakloniv hlavy, ducha [Otci] poručil.

V evangeliích můžeme sledovat Ježíšovo pozemské dílo zvěstovatelské, kazatelské, sociální, přátelské a po celou dobu velmi lidské. Je to dílo přinášející člověku pokoj, ale také meč. Dílo někomu dokořán otevírající, ale pro jiného naopak zavírající dveře k Bohu Otci na nebesích. Tak rozdílně lidé přijímali, a i dnes přijímají, Ježíšovu zvěst. I jeho základní naléhavou výzvu: ,Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské‘. Tahle výzva je jakýmsi centrem, jakýmsi pomyslným středobodem Ježíšova díla i života. Je to jeho výzva pro mě, abych si začal dávat víc bacha na to, co říkám, vymýšlím i dělám. Proto, že se přiblížilo cosi nevídaného a neslýchaného. Přiblížilo se Boží království. Pozor, to není nějaká abstraktní hodnota, cosi nevyzpytatelného, nebo neznámého někde kdesi, snad tam nahoře. Přiblížilo se ke mně, ke komukoliv z nás Boží království. Je tady a stává se velice aktuální a současné. S blížícím se Božím královstvím přicházejí i hodnoty, na kterých celé stojí. A přichází také ten, kdo tyto hodnoty vymyslel a stvořil a vložil je do té úžasně laskavé a láskyplné atmosféry svého tolik zvláštního království a kralování, které se vymyká všemu nám známému. I proto, že tohle království není z tohoto světa.

Nám ale tohle království není neznámé. Vždyť Pán Ježíš svým posluchačům vypráví mnoho příběhů a podobenství o tom, že Boží království je jako když... Většina z jeho vyprávění je přitom překvapivá, často nečekaná, někdy možná ne hned pochopitelná a přijatelná ve svém vyústění. Ale vždycky, vždycky jsou plná lásky a pochopení a velkorysosti Boží k člověku a vždycky jsou pravdivá. Proto, že Ježíš je cesta, pravda i život. A on to dokazuje vším svým jednáním i učením. Celou svou životní kazatelskou a učitelskou cestou pozemským světem. Přitom mnohokrát naráží na nepochopení, na opovržení, na odmítnutí. Dokonce i u těch, u kterých to nečekal. Občas i u svých nejbližších.

Právě proto všechno není Ježíšova cesta naším pozemským světem vůbec snadná ani pohodlná. Už začátek, jeho narození, dává tušit, že to pro něho nebude procházka růžovým sadem. A ten jeho konec - pro nás nepředstavitelně bolestivá a potupná smrt na kříži - ten to už celé jen podtrhuje lidskou záští a krutostí. Bolestivě se dokonává ke konci to, co bylo bolestivě započato. Ježíšův pozemský život je takto dokonán, naplněn, ukončen v bolesti a osamocení na golgotském kříži.

Je ovšem dokonáno, k dokonalosti dovedeno také celé Ježíšovo zvěstovatelské dílo, které mělo člověka dovést k pokání a vnitřní nápravě. Zasel evangelium do mnoha lidských srdcí. Jeho práce rozsévače je teď ale dokonána. Nyní už není v jeho rukách, co bude se zvěstí evangelia dál. To se přesouvá do rukou jeho učedníků a církve a je to v moci Ducha Božího, kterého Pán učedníkům zaslíbil a který přišel, aby doplnil a umocnil, co Pán Ježíš zasel. Z učedníků se s darem Ducha svatého stávají apoštolové a nesou Slovo evangelia do celého světa, všem národům, všem lidem. Ježíšův díl je na kříži dokonán, apoštolský díl se právě začíná. A pak je to díl církve, a díl můj a díl tvůj.

Dokonáno je v této chvíli také vše, co směřovalo ke spáse člověka. Proto Pán Ježíš přišel, aby byl s námi a aby nás znovu a přitom naprosto nově nasměroval, natočil zpět k Pánu Bohu. Abychom překonali hrůzy z jeho moci, přichází k nám jako zcela obyčejný člověk. Abychom před ním ztratili ostych, můžeme ho oslovovat Otče. Abychom před ním mohli odhodit svůj strach, odpouští nám naše hříchy. Abychom nalezli nový život, dává za něj ten svůj. Abychom znovu nepropadli zatracení a smrti, padá až na samé dno, až do samotného pekla.

Ale nejen to. V určitém pohledu je v této chvíli dokonáno i celé Boží stvořitelské dílo. Co bylo na počátku stvořeno jako dobré, co mělo tak dobře fungovat, existovat a košatit se; co mělo pracovat a růst a po namáhavé práci i zaslouženě odpočívat; to bylo těžce zasažené a narušené lidským hříchem. Neposlušností stvoření vůči Stvořiteli. Neposlušností, která přináší mezi nás další a další zlo a utrpení v nových a nových podobách a formách. Touhle neposlušností je popliváno, poníženo, přelámáno a do smrti strženo právě to dobré, co tu bylo od počátku. Teprve nyní, Ježíšovou obětí na kříži, je opravdu dokonáno celé stvoření, které se tak navrací až k onomu původnímu dokonalému stavu, kdy vše bylo dobré. Kdy byly dobré a čisté vztahy mezi Stvořitelem a stvořením. Mezi člověkem a Bohem. Nyní je Ježíšovou smrtí dokonale dokonána náprava narušeného stvořitelského díla.

Nakonec může být Ježíšovou obětí na kříži dokonáno i něco, co patří do toho světa nám neviditelného, do dění o kterém nic nevíme a netušíme. Co se i tak může nějak dotýkat našeho spasení. To vlastně nevím, to tak nějak jen tuším, ale nic víc. Tuším, že se může odehrávat i něco, k čemu nemáme přístup, co je mimo nás a naše možnosti. Kdyby náhodou něco takového bylo, pak i to je dokonáno. A pak je to pro nás všechny velmi dobré. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste. S tvojí smrtí se pro nás otevírá zvláštní čas. Čas smutku ze skutečnosti, že jsi svůj život dát musel. Současně prosíme, aby tvá oběť byla i pro nás nadějí na věčný život  v lásce milosti v Božím království. Amen.