ZÁKLAD

2 MOJŽÍŠOVA (EXODUS) 3,13-14

13Avšak Mojžíš Bohu namítl: „Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?“ 14Bůh řekl Mojžíšovi: „JSEM, KTERÝ JSEM.“ A pokračoval: „Řekni Izraelcům: JSEM posílá mě k vám.“

Naprosto se Mojžíšovi nemůžeme divit, že chtěl znát jméno Boha, který ho oslovil a který ho k Izraelcům, a vlastně i k mocnému faraonovi, právě vysílá. Jak jinak by se mohl prokázat, že ho posílá ten pravý Bůh? Nahlédněme jen krátce do Mojžíšova životopisu. Narodil se v nuzné izraelské chatrči na břehu Nilu, ale vychován byl na dvoře faraónově. Poté však ubil jednoho egyptského dozorce, emigroval a doteď žil v exilu u midjánského pohanského kněze Jitra, jehož dceru Siporu si vzal za ženu. Jeho minulost tedy nemusí vzbuzovat příliš velkou důvěru, neboť z ní není příliš jasné, kam vlastně Mojžíš patří. Vyplývá z toho, že jsou tu tři možní bohové, kteří ho posílají. Je to egyptský, izraelský nebo midjánský bůh? Kterého si z toho obyčejní Hebrejové mají vybrat? Z čeho mohou poznat, že ten, který k nim hovoří jménem boha, hovoří jménem toho pravého, toho jejich a ne nějakého cizího? Že jim nemate jejich víru? Že Mojžíš je pro ně pravým a nikoliv falešným prorokem? Není divu, že má Mojžíš už dopředu obavy, aby ho jeho vlastní vůbec přijali, natož mu naslouchali. On se jim totiž nemusí zdát jako vlastní. Z těchto důvodů chce znát jméno Boha, kterým se všem bude prokazovat.

Což má svůj smysl. Podle starověkých představ to bylo tak, že všechna božstva měla, dokonce musela mít své jméno. Jinak by od sebe ani nešli rozeznat. Šlo to jen podle jména. Jinak přece člověk nemůže vyjádřit, že vyznávám a klaním se třeba Atonovi, Aštartě, Mamonu, Amorovi, Narcisovi, Leninovi, Satanovi. Jinak to nejde, než vyslovením jména toho kterého božstva. Jde to jen takovým konkrétním a jasným vyznáním. A pak hned víme a známe, kdo kam patří, k jakému směru se hlásí. Za kým jde.

V kultu a magii existuje představa, že když vyznavač zná to správné jméno, pak je spojen. Jménem je připojen k božstvu, je jeho součástí a božstvo je zase součástí jeho života. Skrze jména patří k sobě. Jsou to takové spojité nádoby. Když tě já budu vzývat, pak ty mi budeš pomáhat. Zapomenu ti přinést včas oběť, pak nedostanu tvoji pomoc a požehnání. Vyvoláváním a vzýváním tvého jména si tě, drahé božstvo, mohu naklonit, zajistit si tvoji podporu, přitáhnout si tě k sobě a ke svým potřebám. Takhle to v lidských představách probíhalo. Tak to bylo jasné a srozumitelné každému. 

Ale jméno, které dostává Mojžíš k použití je z úplně jiného ranku. Není to ani Franta ani Pepík. Pán Bůh mu říká jmenuji se: „JSEM, KTERÝ JSEM“. Nebo se to dá taky přeložit jako: „BUDU, KTERÝ BUDU“. To to Bůh svému vyslanci Mojžíšovi moc neulehčil. Jak se má popasovat s takovým jménem? Až se ho zeptají: V jakém jménu k nám přicházíš? V koho věříš? Pak Mojžíš řekne: „Mým Bohem je JSEM, nebo BUDU. Posílá mě za vámi JSEM‘. Asi nejen staří Izraelci (Hebrejové) a faraón a jeho dvůr, ale i dnešní člověk by nad takovou zvláštní odpovědí zůstal stát v nechápavém údivu. Zkuste někomu říct: Já věřím v JSEM, modlím se k BUDU. Všichni vás budou považovat přinejmenším za poněkud pomateného, či mdlého lehce rozumu.

Jenže Pán Bůh toto jméno vyslovuje a dává Mojžíšovi také proto, že zcela přesně vystihuje skutečnost. On přece opravdu JE. Od věků na věky, vyznáváme o něm pravdivě. Je Alfou i Omegou, Počátkem i Koncem, Stvořitelem i Vykupitelem, Pánem i Spasitelem, Sloupem ohnivým i kouřovým. Je dokonce Cesta, Pravda i Život. Nebo Víra, Naděje a Láska. Nebo taky úzká cesta a brána.

Staří Izraelci si mohli na vlastní kůži prožít jaký jejich JSEM je a jaká je jeho skutečná moc. Přemohl faraóna a jeho velikou, mocnou říši. Potřel jeho armádu. Izraelci odešli z otroctví do nové svobody a po cestě pravdivého poznání jediného Boha vešli do nového života v Zaslíbené zemi, do svého skutečného domova. A dokonce s nimi o tom všem uzavřel smlouvu podle které platilo, že JSEM je stále s nimi. Uprostřed nich on JE a BUDE a nic a nikdo to nezmění. Že je bude svou mocí podporovat a podepírat a dopřávat požehnání a lásku a milosrdenství.

Pro nás je radostná skutečnost, že na tom dneska nejsme o nic hůře než byl starý Izrael. Spíše se dá říct, že o mnoho lépe. JSEM se lidem zjevil v osobě Pána Ježíše Krista. Tak přišel k nám a od té chvíle tu JE. Už není potřeba Mojžíše jako zvláštního prostředníka a vůdce, ani žádného jiného člověka, který by se tak tvářil nebo vystupoval. Pravdou také je, že nikdo z lidí není a nemůže být JSEM nebo BUDU. Nemůže se postavit na jeho místo a tvářit se, že je on. JSEM a BUDU je jedině Bůh živý, Hospodin konající a podle své vůle proměňující. Skutečně mění a proměňuje své stvoření v miliónech let vývoje a rozvoje. Proměňuje člověka a jeho vnímání i přijímání toho, který JE od věků na věky. Mění a proměňuje svoji církev do různých a rozličných podob a tvarů, které se všelijak proplétají, rozdělují a spojují. Všelijak se od sebe odlišují i připodobňují, vzájemně si lezou na nervy i se bratrsky přijímají. Ovlivňují se, inspirují i rozcházejí a třeba zase setkávají v jiných časech. To všechno se ale děje a má dít pro větší slávu toho, který BYL, který JE a který BUDE.

Buďme mu za to všechno vděčni a chvalme jej všemi svými hlasy, srdci, silami, životy. Amen.

MODLITBA

Pane. Jsi s každým člověkem po celý jeho čas. Prosíme, buď s námi tak, abychom tvoji přítomnost stále cítili, aby nám byla posilou, potěšením i radostnou nadějí. Aby nám pomáhala překonávat všechny nesnáze osobní i společné. Amen.