LUKÁŠOVO EVANGELIUM 11,28

28Blaze těm, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.

Rovnou a bez mučení tady přiznávám, že ne vždycky jsem ve svém životě poctivě zachovával a plnil Boží slovo jak bych měl. Po pravdě pokud bych něco takového o sobě tvrdil, pak bych jen lhal. Hřešil bych tím proti Pánu Bohu a taky jeho slovu. Hřešil bych tím stejně i proti svým bližním. Možná jsem takový proto, že v sobě nemám dost sebekázně a pevné vůle, abych to dokázal. A třeba jen to jen prostě má lidskost. To mé malé lidství, které mě pokaždé nějak znovu odvede od poslušnosti. Podobně jako kdysi Evu a Adama, kteří si jednoho dne zkusili jaké to asi může být neposlechnout svého Stvořitele. Nedbat na jeho slovo. No a pak za to ale těžce zaplatili. Vyhnáním z pokojného a laskavého prostředí ráje pryč do světa, který jsme pak společně naplnili hříchem. Něco takového se stává i mě. Taky často těžce platím právě za tu svoji nedůslednost a nedostatek pevné vůle či vnitřní rozhodnosti. Nebo je to spíš ten nedostatek pevné víry a důvěry v Pána Boha a jeho moc a lásku a slovo? Nebo by bylo lepší to označit skutečně jako hřích, jako hříšnost, která ve mě pokaždé převálcuje moji víru a nedá mi moc šancí se udržet na té správné straně? 

Ale doufám, myslím si, přeju si, aby to se mnou nebylo tak špatné pokaždé. Snad mívám i takové okamžiky, kdy ve mě naslouchání Božímu slovu přece jenom náhle vyhrává a já pak snad jednám dokonce i v souladu s ním. Že mívám aspoň malé chvilky, takové světlé záblesky, kdy má víra je náhle silnější než to mé uboze slabé člověčenství a dokáže mě povznést blíž k Pánu Bohu a k jeho Slovu a k naplňování jeho vůle. Moc bych si přál, a doufám v sobě, že se to sem tam děje. Rád bych, protože takovým pak patří zaslíbení, které Pán Ježíš vyslovil a které takhle zaznamenal autor Lukášova evangelia v páté kapitole ve 28 verši: 28Blaze těm, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.

Asi to nemusí být pro člověka úplně jednoduché zaslechnout Boží slovo. Nemám pocit, že by tady hulákalo na každém rohu, v každém krámu, na kdejaké slavnosti. Velmi často to nevypadá na to, že by bylo tak snadné se k němu dostat, zaslechnout ho v té dnešní neskutečné záplavě mnoha a mnoha jiných slov. V provozu a ruchu, který tu převládá. A když už se to podaří, tak se v něm taky dobře vyznat hned od začátku. A ještě si ho člověk má nějak převádět do svého každodenního praktického života. Snadné nemusí být nic z toho. Přitom se ale máme právě o tohle snažit znovu a znovu. Bojovat se svou hluchotou, slabostí a lidskou nedokonalostí. Pokoušet se zaslechnout Boží slovo a přijmout ho a také žít podle něho a s ním. Aby se nám to přece jenom dařilo lépe a o něco snadněji, abychom měli větší a taky snazší možnost zaslechnout a poznat, vychází nám Pán Bůh až neuvěřitelně vstříc. Právě dnes, na první svátek vánoční, si společně připomínáme vzácnou a jedinečnou událost, kdy se Slovo stalo tělem. To právě pro nás se tohle stalo. Nám všem byl dán Spasitel, Kristus Pán. Abychom u něho a v něm nalézali pro sebe sílu a pevnou víru. Abychom v něm nalezli pokoj a byli jeho pokojem nalezeni. Protože Bůh má v nás všech zalíbení.

Asi to nemusí být pro člověka úplně jednoduché zaslechnout Boží slovo. A přece tu stále zní, stává se a děje se bez ohledu na všechen ruch a zmatek a naše všední každodenní starosti. I do toho nepokoje, který se pořád na moha místech drží a nepolevuje. I do mých osobních starostí a trápení, se kterými se nechci nikomu svěřit, protože se třeba za ně stydím. I do nějakých mých vnitřních zmatků, se kterými si vůbec nevím rady a nevím jak je řešit. Pochopitelně ale taky do radostí a potěšení, které jsou tak příjemné, ale které mnohokrát mohou zastínit Pána Boha zase jinak a přehlušit jeho Slovo. Avšak vtělené Slovo, Pán Ježíš přesto vždy znovu a nově přichází aby člověku nabídl tu jinou možnost, jak se můžeme potkat s Božím slovem. Můžeme ho spatřit v tom malém nemluvněti v jesličkách, zcela bezbranném a vydaném libovůli člověka. Můžeme ho rozpoznat ve dvanáctiletém chlapci, který překvapuje svým rozhledem a moudrostí. A taky ho vidíme uprostřed zástupů, které hltavě naslouchají jeho výkladu Zákona a jeho nadmíru poutavým podobenstvím. A jako léčitele, který dokáže napravit každou nemoc i postižení a dokonce i vzkřísit z mrtvých. A pak ale jako muže zbitého a poplivaného a těžce poníženého až mezi zločince zasluhující si pouze trest smrti. A pak ukřižovaného, přibitého na kříž a umírajícího v ukrutných bolestech tak opuštěný a osamocený. A pak...

Pak se Slovo stalo novým tělem. To je vánoční zvěst. Slovo radosti a naděje, které máme slyšet a zachovávat je. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste. Děkujeme za tvé slovo i za tvé mocné činy. Děkujeme, za tvůj příchod do našeho světa. Tak si se nám stal blízkým, ale současně také naším vzorem v myšlení a konání. Prosíme, buď tak s námi i nadále. Ve všem, co k nám přijde, v dobrém i zlém. Amen.