Dnešní text, který by se probíral v nedělní škole, kdyby nebyla rodinná neděle je ze Starého zákona.

PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA 2,4-15

⁴Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, ⁵nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával. ⁶Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch. ⁷I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. ⁸A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. ⁹Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého. ¹⁰Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky. ¹¹Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato, ¹²a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol. ¹³Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš. ¹⁴Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat. ¹⁵Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.

Když čtete popis stvoření světa v šesti dnech, jak to popisuje kniha Genesis hned v první kapitole, je z toho jasné, že to Pán Bůh nedělal všechno jen tak z plezíru. Aby si tu všechny ty stromy a byliny rostly jak se jim zachce a zvířata se tu poflakovala bez jakéhokoliv cíle. Všechno dílo stvoření zcela jasně směřuje k tomu, aby se tu nakonec objevil někdo, kdo to všechno dobré a krásné stvoření bude nejen využívat, ale také se o to starat. A taky ochraňovat se vší možnou péčí. Výběrové řízení na správce stvoření nakonec vyhrál víte kdo? Přestavte si, že člověk. Tak to totiž popisuje

PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA 1,26-27

26I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ 27Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.

Všimněme si dobře, že Pán Bůh stvořil na počátku člověka jako muže a ženu. A nikde není psáno že někdo z nich je víc a někdo zase míň. Prostě už od počátku platí, že muž je člověk a úplně stejně je i žena člověk. A každý je nádherným obrazem Božím. Tak jak je, jaký je, s tím co má, co umí, dokáže, jak vypadá, jak jedná. Jasně že ani jeden muž a ani jedna žena nejsou dokonalí. Nikdo z nás není dokonalý. To víme každý sám za sebe. Máme všelijaké chyby, hřešíme, býváme sem tam líní, občas nedůtkliví a tak všelijak podobně. Ale i přes všechnu tuhle naší nedokonalost je každý, ale opravdu úplně každý muž a úplně každá žena - obrazem Božím. I proto máme milovat své bližní jako sebe sama. Skrze bližního, skrze obraz totiž milujeme i předlohu, tedy skutečného živého Boha Stvořitele a Pána všeho stvoření, a to viditelného i neviditelného.

A ještě k té dokonalosti. Přece jenom se v určitém okamžiku, v určité etapě dějin člověka našel jeden, který byl, který je dokonalý. Takhle o něm píše apoštol Pavel.

LIST KOLOSKÝM 1,15

¹⁵On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření,

Ten dokonalý viditelný obraz neviditelného Boha je Ježíš Kristus. Přišel k nám ne proto, aby nám dal najevo jak to neumíme a nezvládáme být dokonalými. Ale proto, že on je viditelným obrazem Boha neviditelného mezi námi viditelnými. Je stvořitelským Slovem, které se stalo tělem, které přebývalo mezi námi a přebývá i v nás nadále ve svém svatém Duchu. To je pro nás pozitivní a nadějné a plné dobrého zaslíbení. Amen.