30.11.2015 22:20

Adventní sborový dopis

Zamyšlení kazatele

LUKÁŠOVO EVANGELIUM 2,13-14

13 A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: 14„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“
Milé sestry a milí bratři v Kristu.
 
O Vánocích si vždy znovu připomínáme příchod Spasitele, Božího Syna Ježíše do našeho pozemského světa. To je původní podstata Vánočních svátků. Slavíme Pána Boha, oslavujeme jeho rozhodnutí poslat svého Syna mezi nás. Tomu také věříme a to vyznáváme. Kdo tomu nevěří slaví asi něco jiného. Co všechno si lidé k vánočním svátkům přiřadili by bylo na dlouhé povídání. Ostatně každý rok se pozastavujeme nad tím, kam tyto svátky dospěly. Co to z nich lidé nadělali. Jenomže historie nám dokazuje, že vždycky bylo víc těch, kdo si Pána Boha nevážili než těch, kdo ho uctívali, milovali a poslouchali.
 
Ale vždycky se našlo pár takových, kdo Boha slavili a oslavovali a snažili se o pokoj mezi lidmi. Alespoň třeba mezi těmi několika ve svém blízkém okolí. Někdy se to daří někdy zase ne. Inu, jsme jenom lidé a nejsme a nebudeme nikdy dokonalí. Ovšem právě ta úplně poslední formulace z tohoto textu Lukášova evangelia nám dává naději: „Bůh v nich má zalíbení.“ Jednoznačně jde o nás lidi. To v nás má Pán Bůh zalíbení. Ve mě, který tohle píšu. V tobě, kdo to zrovna čteš. V těch, kteří se sejdou o Vánocích v kostele. V našich rodinách, dětech, vnoučatech a mnohých dalších. V tom, na kterého se ráno podívám, i v něm má Pán Bůh zalíbení. V mém kolegovi v práci má taky zalíbení, v sousedce v domě, v prodavačce v supermarketu, v řidiči autobusu. Prostě a jednoduše - ve všech lidech má Pán Bůh zalíbení. A v tom je pro nás největší naděje.
 
Když má někdo v druhém zalíbení znamená to, že ho má rád. Miluje ho. Záleží mu na něm a stojí o něho. Tak je to také s Pánem Bohem a s námi. Jemu na nás záleží. Svěřil nám přece celou tuhle krásnou kulatou zemi do péče. Svěřil nám taky do správy celý neskutečně krásný a jedinečný život se vší jeho krásou. A pořád nás počítá mezi své blízké, mezi své nejbližší. Proto v nás má zalíbení. Protože jsme jeho nejbližšími, jsme jeho rodina. Pořád zůstáváme těmi, o které stojí a se kterými chce i dál být. Přes všechny naše chyby, omyly a hlouposti a nevěrnosti nás počítá mezi své nejbližší. Tak se mohu letos o Vánocích zase tiše a pokorně, nebo halasně a radostně modlit a volat sláva na výsostech Bohu. Vždyť zrovna ke mně, vždyť zrovna k nám přichází v osobě svého milovaného Syna a mého Pána a bratra Ježíše. V osobě malého a bezmocného dítěte. Vlastně, vydaného na milost a nemilost mé ochotě ho přijmout nebo odmítnout. Přijmout život nebo ho zmařit. Vstoupit do naděje nebo se jí vyhnout. Je to vždycky mé rozhodnutí, jak s vánocemi a jejich zvěstí naložím. Ale ať tak či tak, stejně pořád platí a bude dál platit nadějné: „Bůh v nich má zalíbení.“ Není to pořád krásný a radostný svátek?
 
Ondřej Pellar, kazatel Západního sboru v Plzni
 

Slovo kurátorky

Milé sestry, milí bratři,
 
končí rok, začíná doba adventní. A tak bych chtěla bilancovat, co všechno se v našem sboru v průběhu jara, léta a podzimu událo.
Nepíše se mi o všem lehko. Po jarním sborovém shromáždění jsme nebyli zcela jednotní v postoji k tomu, že se náš farář rozhodl neprodloužit s námi smlouvu a odejít z našeho sboru. Ani na dvou dalších shromážděních, kde jsme diskutovali o tom, zda staršovstvo mělo či nemělo faráře motivovat k tomu aby zůstal, se názory bohužel zcela nesjednotily, někteří vyslovili nedůvěru v práci staršovstva. Staršovstvo výtky přijalo a snaží se je reflektovat. A tak bych vás všechny jménem svým i jménem staršovstva chtěla požádat, pokud budete mít nějaké dotazy, náměty a připomínky, abychom je společně diskutovali. Myslím, že času a prostoru pro takovou diskusi máme dost.
 
Nicméně sborový život šel a jde dál...
 
Na jaře proběhl tradiční hudební festival. Noc kostelů se, myslím, opět docela povedla. Začátkem léta jsme oslavili 600. výročí upálení Mistra Jana Husa, přednáškou, výstavou, slavnostní ekumenickou bohoslužbou. Letní společná dovolená ve Strmilově byla sice trochu horká, na výlety se nikomu moc nechtělo, ale zato koupání jsme si užili dosyta. Strávili jsme každý den zajímavé chvíle nad příběhy různých biblických postav – dvojic. Pro vás, kdo jste tam nebyli, například Marie a Alžběta, Sára a Hágar.... Ostatně na lednové rodinné neděli uvidíme tradiční filmové zpracování. Proběhla klasická setkání v Holoubkově, Volduchách i Hromnicích. Vyvrcholením letních událostí byla slavnostní konfirmace tří děvčat, Dorotky Neumannové, Anděly Pechové a Noemi Pellarové.
 
Poslední srpnovou neděli, kdy se s námi loučil Leonardo Teca, zazněly poprvé nově opravené varhany. Poté zněly i další neděle, dokud jsme měli bohoslužby v kostele.
Ovšem zazněly i při dvou benefičních varhanních koncertech. Při jednom z nich posluchači po koncertě byli varhaníkem pozváni, aby si mohli varhany prohlédnout a poslechnout zblízka. Doufejme, že oprava byla tentokrát skutečně dotažená a varhany nám budou sloužit dobře a bez problémů.
Od září jsme tedy sbor administrovaný. Administrátorem je bratr seniorátní senior Miroslav Hamari, vzhledem k mnohým povinnostem požádal o pomoc i našeho bývalého kazatele Ondřeje Pellara. A tak se střídají jak ve službě kázáním, tak při biblických hodinách. Setkání seniorů vede bratr Hamari, setkání mládeže, dětí a dospělých bratr Pellar.
 
Na podzim byly dvě rodinné neděle. Zářijová se týkala budoucnosti sboru z hlediska ekonomického, Radek Jirka připravil prezentaci vycházející z usnesení posledního zasedání synodu a nastínil přítomným co všechno musíme vzít v úvahu, co bychom měli dělat, aby sbor do budoucnosti mohl mít svého kazatele. Tyto úvahy a náměty byly zpracovány tak, aby si je mohli přečíst a zamyslet se nad nimi i ti, kteří na té rodinné neděli nebyli. Jsou k dispozici v kanceláři sboru pro zájemce již nyní. Určitě se k diskuzím o financování budeme vracet. Poslední rodinná neděle byla ve znamení hudby a zpěvu. Sestra Zdeňka Raindlová domluvila návštěvu celocírkevního kantora bratra Ladislava Moravetze, který s námi strávil celý den, dopoledne doprovázel na varhany při bohoslužbě, odpoledne nám přiblížil práci na novém evangelickém zpěvníku a zazpívali jsme si pod jeho vedením některé písně z nového zpěvníku a také adventní a vánoční písně.
 
A tak se vracím k adventu, který nadchází. Naplňme ho zklidněním, zamyšlením a modlitbami. Náš Pán je stále s námi, slíbil nám to a my v to věříme. Zvláště v současné neklidné době plné hrůzy, nenávisti, nesnášenlivosti mějme pevnou víru, hledejme v ní jistotu v nejistém čase. Nenechme se otrávit předvánoční komercí, těšme se na zpěv a hudbu adventních koncertů, na vánoční dětskou slavnost s novou hrou a užijme si společně a radostně očekávání příchodu Ježíše Krista k nám, na tento svět a oslavme důstojně tento jeho příchod.
 
Václava Gutová, kurátorka
 

My a křesťanské hodnoty

V souvislosti s utečeneckou krizí se do vášnivých debat vetknul zvláštní paradox. Zhruba před dvěma či třemi roky byly křesťanské církve v souvislosti tzv. restitucí pod velkou palbou kritiky. Byly obviňovány ze tmářství, v kdejaké diskusi opět ožily odpustky či čarodějnické procesy. Jinými slovy, křesťanství bylo v tu dobu odepisováno jako vyžilost, jako kdyby se tyto hříchy staly včera a stávající věřící za ně aktuálně nesli svou osobní odpovědnost. Během letošního „Stěhování národů 2“ nastal radikální myšlenkový obrat. Najednou jsme byli státem, který svou existenci a výlučnost staví na křesťanských hodnotách. Kde jsme je najednou vzali? My, Češi, dosud hrdě hlásající odloučení od církve?
 
Zkrátka, bylo by asi fajn o křesťanství něco vědět, když už ho mám v ústech a kritizuju ho, či když ho využívám k sebeobraně. Nejsnazší cesta se něco o křesťanských hodnotách dozvědět, je jít v neděli do kostela. Abych byl pochopen. Je nesmysl chtít, abychom se všichni stali praktikujícími křesťany. Nejde to. Víra je dar a nevznikne násilím. Zkraje by ale stačilo, kdyby křesťané nebyli vystavováni přihlouplým obviněním nebo nenávisti. Bylo by také fajn, kdybychom se bez předsudků pozastavili u jednoduchých otázek: Není náhodou na křesťanství něco, co je podstatné pro fungování mezilidských vztahů? Není k pozastavení, proč všude tam, kde jsou naplňovány křesťanské ideály, etické a morální standardy, je i prosperita, krásná a vlídná kultura, menší korupce?
 
Ráj na zemi asi nebude nikdy, ale takový malý odlesk by snad mohl být. Čím více někde vládla totalita nebo čím více jsme se těchto
hodnot vzdálili (diktatura proletariátu nebo blahobyt bez práce, to je fuk), o to hůř se naše společnost s existenčními výzvami, podobné té uprchlické, bude vyrovnávat. Neměli bychom totiž na čem stavět.
 
Petr Neumann, ředitel Diakonie Západ

 

—————

Zpět

Kontakt

Farní Sbor ČCE v Rokycanech

Jiráskova 481/II
337 01 Rokycany

+420 608 623 673

Pravidelná setkávání

  • Bohoslužby každou neděli od 9:30
  • Bohoslužby s vysluhováním VP každou 4. neděli
  • Rodinné neděle po domluvě jednou měsíčně, se společným obědem každý druhý měsíc
  • Nedělní škola každou neděli od 9:30 (pokud jsou děti přítomny)
  • Víkendové biblické hodiny v sobotu jednou měsíčně po domluvě, v zimní čas od 17:00, v letní čas od 18:00
  • Náboženství pro děti - po dobu neobsazeného sboru farářem nezajištěno
  • Ekumenické biblické hodiny - každou středu ve 14:00
  • Staršovstvo 1. pondělí v měsíci od 18:30
  • Zkoušky pěveckého sboru - činnost přerušena po dobu hledání nového sbormistra